Kříž na Hraběcí

Popis/historie

Kamenný kříž z roku 1886, zvaný Hudcův kříž nebo na Pískách – po pravé straně na cyklostezce Milotice – Svatobořice, dříve na tzv. hraběcí cestě. Vysoký, bohatě členěný a zdobený kříž, nahoru se zužující, s pískovcovým korpusem Krista. Podstavec zdobený čelně a na bocích reliéfy svatých: čelně Nejsvětější Trojice, na bocích sv. Josef a sv. Barbora. Vzadu nápis: Z nákladu Manželů Blažeje a Kateřiny Hudec ze Svatobořic 1886. Na spodní patce podstavce signatura: Jindřich Náplava K. M. Buchlovicích Kříž postavili rodiče dvanáctileté dcery Barbory, kterou tam 30. 5. 1886 zabil Jakub Novotný z Milotic, zvaný Pidát. Za vraždu byl odsouzen na doživotí. V roce 1916 byl propuštěn při amnestii (zemřel císař F.J.I. a na trůn nastoupil Karel I). Vrátil se domů, oženil se. O tragické smrti Barbory vznikla i balada, která se ve Svatobořicích hrála jako divadlo.

Příběh

Dvě děvčata si nesla k milotické pradleně rukávce. Chystala se na svátek Nejsvětější trojice, který se v Mistříně slavíval s velkou úctou. Chodilo se průvodem z kostela k soše Nejsvětější trojice u Maradového. Děvčata chodila zadrúžená, jako na svatbu a na nosítkách nesla sochu P. M. Barborka se hned vracela domů, kamarádka zůstala přes noc u rodiny v Miloticích. Když se Barbora nevrátila domů druhý den, rodiče ji začali hledat a našli ji mrtvou.

Četníci našli vraha rychle. Byl jím Jakub Novotný, který se právě přes Svatobořice vracel domů z vězení. Na hraběcí cestě potkal Barborku, kterou „zkvaltovál a pobíl“. Nechal ji tam ležet a odešel. Ráno se šel podívat, jestli ještě žije. Žila, a protože měl strach z prozrazení, dobil ji kamenem a odtáhl na místa, kde byl později postaven kříž. Když se vracel do Milotic, celý od krve, viděl ho obchodník Donát a udal ho. K vraždě se nakonec přiznal. Jeho otec byl prý popravený na Mírově za vraždu nějakého řezníka. Podle vyprávění Růženy Šnajdrové rozené Řihákové. (Zdroj: Mgr. Václav Lunga, Ph.D.)

Doplňující informace
Kříž, přibližně v místě dnešního Hudcova kříže, je zaznamenán na obou mapách milotického panství z roku 1767 a 1774, stejně jako na indikační skice z roku 1827 a na druhém vojenském mapování z let 1836–1852. Vznikl tedy někdy během první poloviny 18. století, ne-li dříve. U této památky se v barokní době nacházel remízek. V remízu byly k roku 1774 vysazeny duby, a proto tehdy nesl označení „Dubový lesík“ (něm. Eichenwald). Remíz zde existoval ještě v polovině 19. století, tenkrát nazývaný již jako Hájek. Vincenc Janalík nás v polovině 19. století informoval, že kříž u Hájku – s největší pravděpodobností dřevěný – byl bez udržovací fundace. V blízkosti tohoto kříže došlo v roce 1885 k tragické události – dne 30. května toho roku zde byla zavražděna dvanáctiletá Barbora Hudcová (1873–1885) ze Svatobořic Jakubem Novotným (1865–1931) z Milotic, zvaným Pidát.

Stařenka Růžena Šnajdrová (1872–1959) vyprávěla roku 1955 tuto událost následovně: „Jednú zrána sem šla ke špitálu pro vodu a pohlédnu k zámku, viděla sem, jak do dědiny idú dvě svatoborské děvčata k pradleně s rukávcama… A dyž sem potem za chvílu před našim umetala, viděla sem, že jedna z tych děvčat šla dom, druhá tu ostala na besedě u Rančíků, byla s něma jakási rodina. Bylo to před svátkem Nejsvětější Trojice, který sa v Mistříně slavně světíval. To sa chodilo z kostela průvodem k soše Nejsvětější Trojice, kerá stojí u Maradového a v průvodě nosily děvčata, zadrúžené jak na svadbu na nosítkách sochu Panny Marie. Ta děvčica, co sa vrátila hneď od pradleny dom, byla Hudcova a tá druhá ani nevím, čí byla, tá šla dom až druhý den. Jak došla do Svatobořic, hneď ju uviděla matka téj Hudcovéj a ptala sa jí, kde je jejich Barborka. Ona jí nato řekla, že šak šla hneď dom a ona že tam ostala u rodiny. V tetičce Hudcové zatrnúlo, hneď zavolala muže a řekla, co sa stalo, že Barborka sa včérá měla vrátit dom a dom nedošla. Otec zavolal súsedú, nasedli na koně a jeli na Písky Barborku hledat. Našli ju mrtvú v místech, kde je dnes tá drůbežárna.

Četníci začali hledat vraha. Zjistili ho brzo. Byl jím Jakub Novotný, kerému říkali Pidát. Šak aj k nám chodíval pomáhat v práci. Dycky si stěžoval, že mu mamička nechcú dat jest, dokáď neco dom nedonese. Mosí nekde neco ukrast, trochu řepy, nebo naštigat maku a tak. Tož tento Pidát sa vracal z Kyjova z kriminálu, v kerém byl zavřený pro nejaké zlodějny. Dom sa dál přes Svatobořice a na Pískách sa potkál s túto Barborkú Hudcovú. Zkvaltovál ju a pobíl a nechál ju tam tak ležat. Skoro ráno sa na ňu šél podívat, esli eště žije. Žila a jak prý ho uviděla, řekla mu: Počkaj, Pidáte, šak tatíček ti dajú. A on ju dobíl kameněm a odtahl ju z místa, kde to udělál, jak stojí ten kříž. Jak šel ráno z Pískú dom, uviděli ho u obchodu, kerý měl vedle našého žid Donát. Býl od krvi a tak hneď na něho padlo podezření z téj vraždy, ke keréj sa nakonec přiznál.“

Jako příčina smrti Barborky bylo však v úmrtní matrice uvedeno násilné udušení. O vraždě psaly noviny v celém Rakousku-Uhersku. Podle Salzburger Volksblatt měl být Novotný oběšen, trest však byl zřejmě změněn na doživotí. Nicméně v roce 1916 byl Jakub Novotný amnestován a ještě téhož roku – 28. listopadu 1916 – se v Miloticích oženil s vdovou Annou Kozákovou, roz. Grufíkovou (1876–1948). Jakub Novotný pocházel z poněkud problematické rodiny, poněvadž jeho otec Jiří byl v roce 1865 popraven, a to za vraždu. Růžena Šnajdrová vyprávěla, že Jakubův „otec byl… popravený na Mírově pro vraždu jakéhosi řezníka. Dyž byla matka s malým Pidátem za ním sa s ním rozlúčit, chtěla, aby mu dal požehnání. On sa prý po něm enom ohnál a chtěl ho liščit. Tož to prý bylo to jeho požehnání.“ O vraždě Barbory Hudcové byla také složena píseň, která se v Miloticích zpívá dodnes. Vrah Jakub Novotný zemřel náhle 7. srpna 1931 ve věku 66 let na srdeční infarkt, aniž by byl zaopatřen. Nynější kamenný kříž zbudovali Barbořini rodiče, svatobořičtí čtvrtláníci Blažej (1840–1915) a Kateřina (1842–1921) Hudcovi (psáno také jako Hudčovi) v roce 1886 na (přibližném?) místě, kde došlo k vraždě jejich dcery. Manželé pak na tento kříž založili fundaci o velikosti 20 zl. Hudcův kříž vyhotovil kamenický mistr Jindřich Náplava (1845–1899) z Buchlovic. Profilovaný podstavec asi 5metrového kříže zdobí na čelní straně reliéf s vyobrazením Nejsvětější Trojice, vlevo pak postava sv. Josefa a vpravo sv. Barbory, křestní patronky zavražděné. Trojiční výjev tak odkazuje na dobu, resp. svátek, před jehož konáním došlo k vraždě Barborky Hudcové. Oba světci – sv. Josef a sv. Barbora – byli také uctíváni jako patroni dobré smrti. Na zadní straně podstavce je vytesán dedikační nápis: „Z nákladu Manželů Blažeja a Kateřiny Hudec ze Svatobořic 1886.“ V sedmdesátých letech byl objekt při bouřce poškozen padajícími větvemi z okolo stojících lip a Jaroslavem Neduchalem (1918–2002) následně opraven.

TATO PAMÁTKA JE SOUČÁSTÍ Památkolovu

Pokud vás zajímají pravidla hry, podívejte se na www.starepribehy.eu/pamatkolov

Pokud už hru hrajete, nyní hledejte QR kód v okolí památky, který vám prozradí další cíl.